Vodovodni Baterie

Hansgrohe je jedním z předních výrobců luxusních koupelnových zařízení, umyvadel, vodovodních baterií, sprchových hlav a podobně. Společnost prodává svou luxusní řadu sanitárního vybavení koupelen pod značkou Axor a sprchové systémy včetně sprchových koutů, masážních van a saunových a parních systémů pod značkou Pharo. Firma Hansgrohe vyrábí také sanitární armatury a systémy recyklace vody. Sídlo firmy Hansgrohe se nachází v Německém Schwarzwaldu a své produkty vyrábí v pěti zemích světa včetně Německa, Spojených států, Francie, Nizozemska a Číny. Více než 70 procent z celkové produkce Hansgrohe je prodáváno mimo území Německa, s největším odbytem v USA. Americký koncern Masco vlastní nyní majoritní podíl 64,35 procenta v Hansgrohe, zatímco syn zakladatele firmy Klaus Grohe a jeho rodina vlastní většinu ostatních akcií společnosti.

Malá dílna kovovýroby byla založena v roce 1901

Hansgrohe má své kořeny v malém rodinném podniku zřízeném Hansem Grohem v Schiltachu, malém německém městečku ve Schwarzwaldu. Šesté dítě tkalce Karla Groheho, vyrůstal Hans Grohe nedaleko Berlína a tkalcovské řemeslo se naučil po otci také. V roce 1890, 19 letý Hans vyrazil na zkušenou a strávil tři roky prací na různých místech jako tovaryš. V následujících sedmi letech, Hans Grohe pracoval jako tkalcovský mistr v jeho rodném městě Luckenwalde. Vté době také zakládá svou rodinu. V květnu 1899, se on a jeho manželka, dvě dcery a syn Hans stěhují do Schiltach ve Schwarzwaldu.
Poté, co pracoval jako mistr tkadlec několik měsíců v místní textilní továrně, začal Hans Grohe pracovat u společnosti Schwab & Voigt, která se zabývala lisováním kovů. Tam získal dovednosti a znalosti z lisování kovů a obchodu. Brzy poté si Grohe spolu s jedením z jeho spolupracovníků Vilémem Schwabem pronajali prostory pro dílnu a založili malý výrobní podnik. V jejich dílně lisování kovů začali Grohe a Schwab vyrábět pouzdra pro budíky. Nicméně, v březnu 1901 požár zničil dílnu, zařízení a všechny stroje. O dva měsíce později, Grohe a Schwab ukončili své obchodní partnerství.

Ve stejném roce založil Hans Grohe vlastní lisovnu kovů. Získal dřevěný přístřešek, který původně patřil lisovně kovů kde v minulosti pracoval a najal dva pracovníky, kteří pracovali na vodou poháněných strojích. Zpočátku vyráběli kovové schránky na budíky pro německou firmu Junghans – v té době největší hodinářství na světě – později vyráběli také kroužky na roury od kamen, kovové díly pro svítidla a lampy, pozinkované hroty střešní krytiny a jiné kovové díly. Záhy na to začali vyrábět také součásti pro instalatérství. V té době cestoval Hans Grohe na kole po okolí Schwarzwaldu a zajišťoval nové zakázky dodeje svého zboží místním instalatérům a potrubářům. Rostoucí počet zakázek umožnil Grohemu najmout další dva pracovníky.

14. června 1905, byl nový podnik Hanse Groha oficiálně zaregistrován. Během příštího desetiletí se zakladatel firmy zaměřil na upevnění pozic jako dodavatel sanitárních armatur a rozšířil svůj dosah i mimo hranice Německa. Zatímco ještě stále pracoval ve výrobním procesu, Grohe dohlížel také na výrobu, staral se o účetnictví, a hodně cestoval aby získal nové zákazníky. Jeho manželka a nejstarší dcera balily hotové výrobky. Postupně začaly přicházet nové, větší objednávky od velkoobchodníků z celého Německa, stejně jako z Nizozemska, Švýcarska a Itálie. V roce 1908, Hans Grohe vytiskla svůj první katalog výrobků a následujícího roku byla postavena vedle rodinného sídla nová dvou-patrová továrna, včetně skladu a expedice. Do roku 1910, Hans Grohe zaměstnával dvanáct dělníků a jednoho kancelářského úředníka. V příštích čtyřech letech, se pracovní síly firmy Hansgrohe zdvojnásobily.

Mezinárodní růst mezi dvěma světovými válkami

Se začátkem první světové války, vstoupil Hansgrohe do éry nepředvídatelnosti a ekonomické nestability, která trvala téměř čtyři desítky let. V roce 1914 byly pracovní síly poloviny firmy odvedeny do armády. Všechny rezervy surovin a polo a hotové výrobky společnosti Hansgrohe byly zabaveny německou vládou. Cenné kovy jako je měď a mosaz nebyly dostupné a firma byla nucena používat méně ušlechtilých materiálů, jako je železo a zinek. Nakonec byla společnost povinna aktivně se podílet na válečném hospodářství a začala vyrábět díly pro pojistky. Naštěstí, Hansgrohe válku přežila bez poškození a po skončení války na konci roku 1918 se opět začala zabývat předválečnou výrobou. Jen o rok později bylo ve společnosti Hansgrohe zaměstnáno téměř dvakrát tolik pracovníků.

Nicméně, s nástupem roku 1920 je německý trh je dole a Hans Grohe se rozhoduje podpořit vývoz výrobků své společnosti. Uskutečňoval dlouhé obchodní cesty do zemí severní Evropy, včetně Dánska, Švédska, Norska a Finska, a navázal nové obchodní vztahy. Také oslovil potencionální zákazníky ve Švýcarsku a Nizozemsku. Růst vývozu zachránil společnost z vážných finančních problémů v době inflace v průběhu let 1922 a 1923. V roce 1926 najal Hans Grohe obchodního cestujícího, který se také stal exportním agentem firmy. V letech 1924 až 1927 vzrostl vývoz o 160 procent. V roce 1933 byl katalog společnosti publikován v angličtině, francouzštině, italštině, a poprvé ve španělštině. O rok později bylo založeno několik prodejních míst v zahraničí a vytvořeny nové obchodní kontakty v severní Africe, Palestině a Sýrii. V listopadu 1938 pracovalo pro společnost Hansgrohe 21 obchodních agentů v Německu i zahraničí.

Zatímco obchod zažíval prudký nárůst, výrobní kapacita musela být taktéž rozšiřována. V roce 1921 byla zřízena slévárna mosazi na novém místě v blízkosti Alpirsbach. O sedm let později se Hansgrohe přestěhovala do nově postavené tří patrové továrny. Firma vyráběla sanitární vybavení koupelen jako jsou sprchové hlavice, vodovodní baterie, kohoutky a kohouty spolu s dalšími kovodělnými výrobky a zaměstnávala asi 100 lidí.

Začátek druhé světové války v září 1939 narušil rozvoj společnosti Hansgrohe podruhé. Opět musely nahradit zinek, železo a jiné materiály, ušlechtilé kovy měď a mosaz. Opět, Hans Grohe odevzdal rezervní zásoby surovin vládě. Opět, společnost začala vyrábět pojistky. Nicméně, spíše než by společnost Hansgrohe ztratila polovinu svých zaměstnanců jako v první světové válce díky armádě, nyní pracovní síly společnosti výrazně vzrostly. Muži povolaní armádou byli nahrazeni jejich manželkami a dcerami. Kromě toho, německá vojenská správa zajistila nasazení zahraničních otrockých dělníků pro práci v Hansgrohe. V roce 1944 měla společnost 466 pracovních sil. Po skončení války v roce 1945, francouzská vojenská vláda nařídila odstranění poloviny strojů společnosti. Zbývající zásoby zinku a hliníku byly také odebrány. V té době neměly podniky ve francouzské okupační zóny přístup k mědi a mosazi z dovozu. Hansgrohe jaksi přežila poválečné období, které skončilo s měnovou reformou v roce 1948 jen malou sbírkou jednoduchého kuchyňského nádobí, jako jsou hliníkové plechovky, mísy, nádoby na mléko, sběračky a sítka.

Poválečný boom

V roce 1920 se do rodinného podnikání připojili dva synové Hanse Groheho. V roce 1921 převzal Hans Grohe Jr. vedení nových zařízení v Alpirsbach s více než 30 zaměstnanci, a pracoval ve vedení dokud nebyla pobočka uzavřena v roce 1932. Druhý syn zakladatele firmy Friedrich Grohe z druhého manželství, se také připojil ke svému otci ve společnosti a představil novou technologií tlakového lití bronzu. Nicméně, v roce 1934 Friedrich opustil rodinný podnik a trhnul se na vlastní pěst. O dva roky později vstoupil do podnikání ve vestfálském městě Hemer a vybudoval z něho dalšího hlavního výrobce sanitárního příslušenství. V srpnu 1934, poté, co Friedrich opustil rodinný podnik, Hans Grohe Jr. převzali vedení výroben ve Schiltachu. Na konci roku 1936 byla firma transformována ze Živnostenské do veřejné obchodní společnosti, s Hansem Grohem seniorem a Hansem Grohem juniorem jako obecnými partnery. Jeden rok později změnila firma Hansgrohe právní formu na komanditní společnosti, s dcerami Hanse Groha Helene a Liesel jako komanditisty. V roce 1953, Hans Grohe Jr. převzal vedení jako generální ředitel firmy Hansgrohe. O dva roky později, zakladatel společnosti Hans Grohe senior zemřel.

Obě firmy Groheovy rodiny měly velký užitek z poválečného stavebního boomu, kdy se výrazně zvýšila poptávka po sanitě do kuchyní a koupelen. Vzhledem k tomu, že jediným problémem bylo, jak uspokojit neustále rostoucí poptávku, zůstaly obě společnosti i nadále v přátelském vztahu. Friedrich Grohe, který pojmenoval svou společnost po sobě v roce 1948, a třetí manželka Hanse Groheho seniora – Friedel Grohe, matka Klause Groheho se stali komanditisty ve společnosti Hans Grohe v roce 1956. O dva roky později obě rodiny Groheů a asi 2000 zaměstnanců, slavili společně výročí na firemním večírku v Schiltachu. Začali dokonce společně vystavovat své výrobky na významných veletrzích. Nicméně, náhlá smrt Hanse Groheho juniora zapřičiněná infarktem v září 1960, způsobila zásadní změnu v původním rodinném podniku.

Několik měsíců po smrti Hanse Grohea juniora, byla společnost transformována na akciovou společnost a partnerství. Společnost byla pojmenována Hans Grohe GmbH & Co KG. Friedrich Grohe se stal generálním ředitelem společnosti Hans Grohe, zatímco ještě zůstával v postu řízení vlastní firmy. Aby se zabránilo možným problémům v budoucnu, byly produktové řady obou firem upraveny tak, aby minimalizovaly přímou konkurenci. Hans Grohe se zaměřením na kanalizace, sprchové hlavice a sprchová zábradlí, Friedrich Grohe na kohoutky a vodovodní baterie. V roce 1968, vstoupil třetí syn Hanse Groheho, Klaus Grohe, do původního rodinného podniku. Hrál hlavní roli v zavádění elektronického zpracování dat do otcovy firmy. V roce 1969 se stal obchodním ředitelem a prokuristou společnosti.

Přestože se sloučení obou rodinných podniků zdálo být samozřejmostí, nestalo se tak. Místo toho, v roce 1968 Friedrich Grohe prodal 51 procentní majoritní podíl ve své společnosti americkému telefonnímu gigantu – International Telephone & Telegraph (ITT). Navzdory skutečnosti, že Friedrich Grohe stále vlastnil 27 procent podílu ve firmě svého bratra, se obě společnosti začaly vzdalovat a časem se staly dokonce i konkurenty. Po smrti Friedricha Groheho v roce 1983, koupili jeho dědicové zpět majoritní podíl firmy Friedrich Grohe od ITT, a prodávali jejich 26 procent akcií firmy Hans Grohe americkému Masco Corporation Indianapolis, potomku amerického výrobce vodovodních baterií Delta Faucet. Vzhledem k rostoucímu konkurenčnímu tlaku, obě dvě společnosti bojovaly za práva na značku “Grohe” pro řadu let. Konflikt byl urovnán na počátku roku 1990, kdy se Friedrich Grohe dohodl na užívání značky “Grohe”, zatímco Hans Grohe začal uvádět na trh své produkty pod značkou “Hansgrohe”. Jméno společnosti bylo změněno z Hans Grohe GmbH & Co KG na Hansgrohe GmbH & Co KG v roce 1977.

Sprcha jinak – v 70tých a 80tých letech

Od roku 1961 do roku 1975 působil Friedrich Grohe jako generální ředitel společnosti Hans Grohe, a v té samé době dostával Klaus Grohe více a více odpovědnosti na řízení firmy. V lednu 1975, Heinz Mathauer, strýc Klause Groheho, převzal řízení firmy jako výkonný ředitel. O šest měsíců později se stal členem managementu také Klaus Grohe, a oba zůstali v řídících pozicích společnosti až do poloviny roku 1977, kdy Mathauer odstoupil. Během let 1970 a 1980 představil Hans Grohe řadu inovací a věnoval zvláštní pozornost špičkovému designu. Současně byla posilována mezinárodní distribuční síť společnosti.

Od té doby, co firma začala výrobu sprchových hlavic v roce 1905, Hans Grohe stále představuje další a další technické a konstrukční inovace v tomto segmentu trhu. V roce 1928 firma zavedla první sprchové hlavice, které jsou v Evropě velmi populární. O čtyřicet let později způsobil Hans Grohe malou revoluci ve sprchování, zavedením první ruční sprchy s nastavitelným rozstřikem. V roce 1970 společnost přinesla do koupelny více barev. Nové sprchové sety SIXTY byly k dispozici v černé, bílé a oranžové barvě. Rozvoj technologie lisování plastů podpořilo spuštění ještě barevnější kolekce v dalším desetiletí. V roce 1971 začala společnost vyrábět na zakázku pozlacené vodovodní baterie a sanitu. V roce 1974 firma zahájila výrobu první ruční sprcha se třemi různými režimy proudění, díky které Hans Grohe vyhrál první cenu za design – později následované mnoha dalšími oceněními, vnitrostátními i mezinárodními. Ostatní inovace zahrnovaly “Mistral” ruční sprchu s masážním rotorem, který byl zaveden v roce 1976, a “Aktiva” ruční sprchu s “QuickClean” funkcí, která brání zanesení hlavy vodním kamenem. Sortiment společnosti byl dále rozšířen o zrcadlové koupelnové skříňky a další koupelnové příslušenství, jakož i vodovodní baterie.

Ačkoli vývoz vzkvétal po mnoho desetiletí, již existující infrastruktura exportu byla ještě rozšířena v průběhu 70tých a 80tých let. V roce 1973 byla založena první zahraniční dceřiná společnost Hans Grohe se sídlem ve Španělsku. O dva roky později byla založená marketingová společnost Interbath ve Spojených státech s dalším obchodním partnerem. Francouzská dceřiná společnost byla založena v roce 1979, po níž následuje jedena v Itálii v roce 1982, v Rakousku v roce 1986 a v Dánsku v roce 1987. Druhá obchodní kancelář ve Spojených státech byla založena v Kalifornii v roce 1988. O rok později, bylo zprovozněno informační centrum se sídlem v Belgii.

Dalším významným faktorem úspěchu společnosti Hans Grohe byla koncentrovanost na marketing. Se záměrem vytvoření úzkých vztahů se svými zákazníky se společnost zaměřila na praktické ukázky svých výrobků na národních i mezinárodních veletrzích, jakož i na místech u svých distributorů, a na svých vlastních plochách. Již v polovině 1960 přilétali na náklady společnosti instalatéři z Belgie a Francie, aby se vzdělávali o produktech Hans Grohe. V roce 1971 firma začala s cílenou reklamu přímo na své klienty, včetně velkoobchodníků, architektů a instalatérských pracovníků. V roce 1974 přestavěl Hans Grohe bývalé kino v Schiltachu na školící středisko pro instalatéry. Počátkem roku 1972 vyráží firma se svými výrobky na silnici, nejprve s Volkswagen van s exponáty nové koupelnové řady zrcadlových skříněk. O dva roky později byl přebudován velký Mercedes van na mobilní demonstrační výlohu. V roce 1983 byly v provozu již tři vozy vystavující výrobky firmy, které cestovali po celém Německu. V roce 1989 bylo těchto vozidel již 28 a navštěvovali zákazníky ve 13 zemích. “Hansgrohe” značka byla vytvořena v roce 1977, a korporativní design modernizovaný v roce 1984.

Výsledky těchto spojených snah byly působivé. V roce 1967 byly výrobky Hans Grohe dodávány do 40 zemí po celém světě. Do roku 1978, společnost vyvážela své výrobky do 50 zemí, přičemž export tvořil více než 40 procent z celkového prodeje. Pracovní síly firmy vzrostly ze 441 v roce 1965 na 700 v roce 1976 a počet zaměstnanců dosáhl 1000 v roce 1989. V roce 1976 dosáhl prodej zboží poprvé částky 100 milionu marek a více než zdvojnásobil se v následujícím desetiletí, dosáhl 239 milionů v roce 1989. V tomto roce firma zakoupila velké pozemky v Offenburgu, které poskytly základ pro další rozšíření produkce v roce 1990.

Inovace a globální zaměření v roce 1990 a později

Sjednocení Německa v roce 1990 vyvolalo zpočátku stavební boom, který trval několik let, ale vyschl k polovině desetiletí. Po tom boomu německý trh stagnuje, a dokonce se zmenšil během pozdních 90tých let. Některé exportní trhy se staly nepředvídatelnými díky volatilním směnným kurzům. V druhé polovině 90tých let zaplavilo evropské trhy levné sanitární příslušenství z Asie, čímž dostalo výrobce pod rostoucí cenový tlak. Hansgrohe kontroval zaměřením se na vysoce kvalitní, luxusní řady výrobků uváděných na trh s novou strategií, zlepšením služeb zákazníkům, a zvýšeným úsilím proniknout na trhy východní Evropy a USA. V první polovině 90tých let představil Hansgrohe řadu výrobků “Axor” a “Pharo”. Nová strategie byla úspěšná. Axor a Pharo výrobky byly instalovány ve velkých a prestižních stavebních projektech, jako je například přestavěný německý říšský sněm v Berlíně a Grand Hyatt Hotel v Šanghaji. Stovkách hotelových pokojů Ramada a salonků British Airways jsou vybaveny koupelnami se sprchovým koutem a příslušenstvím Hansgrohe systémů.

I přes stagnující prodej na domácím trhu, Hansgrohe otevírá nové prodejní místa a výrobny v dceřiných společnostech v zahraničí. Nové prodejní kanceláře jsou založeny v Belgii, Velká Británii, Švýcarsku, Maďarsku, Švédsku, Polsku a České republice. Současně společnost zintenzivňuje svou prezentaci na veletrzích v jiných částech světa, včetně Asie, Středního východu, Austrálie a Jižní Ameriky. V polovině 90tých let Hansgrohe zahájil výrobu sprch a dalších výrobků určených pro trh v USA v pronajatých prostorách v Atlantě ve státě Georgia. O několik měsíců později společnost získala 20 milionů dolarů kontrakt k výrobě kompletní řady sprchových hlavic z Delta Faucet. V polovině roku 1997 byla zakázka dokončena v novém výrobním závodě v Atlantě s denním výkonem 5000 sprchových hlavic. Kromě akvizice Zenio SA, francouzského výrobce hygienických potřeb a nizozemské CPT Holding BV, výrobce parních místností a vířivých van, byl také zřízen výrobní závod v Číně.

Nejen že generální ředitel Klaus Grohe vedl společnost k obnovení růstu na celosvětovém trhu, ale také Hansgrohe uvedl jako výrobce produktů šetrných k životnímu prostředí – od výroben poháněných sluneční energií s minimálním dopadem na znečišťování životního prostředí, až po 100 procentní politiku recyklace vody a úsporu vody při použití vodovodních baterií Hansgrohe. Současně vyšlo najevo, že v zájmu udržení konkurenceschopnosti v celosvětovém měřítku, je společnost nucena upravit svou organizační strukturu a finanční základ novému prostředí. Efektivně s počátkem roku 1999, byla Hansgrohe přeměněna na Hansgrohe AG, veřejně vlastněný rodinný akciovou společnost, s konečným cílem společnosti stát se plnohodnotnou akciovou společností. V roce 2001 se Klaus Grohe stal novým předsedou představenstva. Se souhlasem akcionářů společnosti, Masco Corporation koupila podíly od členů rodiny Grohe a zvedla svůj podíl ve společnosti Hansgrohe na 64,35 procenta. Klaus Grohe, ktey vlastnil většinu ostatních akcií a pokračoval v účasti ve vedení společnosti, komentoval tento krok jako nezbytné opatření, aby byla zajištěna budoucnost společnosti Hansgrohe. Roku 2003 společnost provozovala téměř tři-čtvrtiny svého prodeje v zahraničí.

Úvod
Převážná část ze starších kohoutkových vodovodních baterií je vybavena ventilovou vložkou, která se posouvá v těle vodovodní baterie v závislosti na směru otáčení kohoutkem. Těsnění na spodku ventilové vložky dosedá na sedlo ve vodovodní baterii a zavírá nebo otevírá tak průtok vody. V případě že se sedlo nebo gumové těsnění opotřebuje, dochází k netěsnosti vodovodní baterie a voda začne kapat z ramínka baterie.

V případě že voda kape z rukojeti nebo někde od spodku vodovodní baterie, potom je pravděpodobně opotřebovaný o-kroužek ventilové vložky.

Náhradní díly
Sada výměnných těsnění obsahuje většinou kompletní set o-kroužků a těsnění potřebných k opravě kohoutkové vodovodní baterie. Abyste si byli jistí, že pořizujete těsnění a o-kroužky správné velikosti, doporučujeme vám vzít si ventilovou vložku z kapající vodovodní baterie s sebou k prodejci, u kterého budete náhradní těsnění a o-kroužky pořizovat. Prodejce se ubezpečí o správné velikosti.
Jestliže je ale ventilová vložka už přespříliš opotřebovaná, pouhá výměna těsnění nebude stačit. V tomto případě je nutno měnit kompletní ventilovou vložku za novou, v lepším případě koupit novou moderní pákovou nebo kohoutkovou vodovodní baterii.

Kontrolní seznam:

Nářadí
- stavitelný klíč, šroubováky, může potřebovat malý stahovák, speciální klíč na sedlo ventilové vložky a frézu na sedlo vodovodní baterie

Čas potřebný k opravě vodovodní baterie
- ve většině případů je třeba méně než hodina

Požadované dovednosti
- umět zastavit hlavní uzávěr vody, rozmontovat klasickou vodovodní baterii, instalovat drobné součásti, být manuálně zručný/á

Příprava
- zastavení hlavního přívodu vody, vložení zátky do výlevky umyvadla, přikrytí umyvadla hadříkem

Potřebné náhradní díly
- o-kroužky, gumové těsnění, teflonová páska, silikonová vazelina
(u staršího typu vodovodní baterie může být teflonová páska potřebná k utěsnění ventilové vložky; u novějších modelů vodovodních baterií tuto funkci přebírá o-kroužek)

Krok 1
Zavřete přívod vody a otevřete naplno kohoutky vodovodní baterie, aby mohla z ní a z potrubí vytéct voda. Sundejte okrasnou krytku kohoutku, vyšroubujte šroubek zajišťující kohoutek a sejměte jej. V případě že kohoutek nejde z vodovodní baterie sundat, pokuste se jím mírně zakývat ze strany na stranu. V případě že nepomůže kývání kohoutkem, nasaďte na kohoutek malý stahovák. Zaklesněte ramena stahováku za kohoutek a pomalu jej stáhněte z ventilu.

Krok 2
Vyšroubujte ventilovou vložku z vodovodní baterie.

Krok 3
V případě že kape voda z ramínka vodovodní baterie pokud je ventil uzavřen, je z největší pravděpodobností nutno vyměnit těsnění na spodku ventilové vložky. Vyšroubujte jistící šroubek těsnění a vyměňte gumové těsnění ventilové vložky za nové stejných rozměrů. Jestli výměna nepomůže a baterie stále kape, nebo jestli se těsnění opotřebuje za velmi krátkou dobu, vyměňte sedlo vodovodní baterie. Za nové.

Krok 4
V případě že voda prosakuje mezi kohoutkem a vodovodní baterií, vyměňte o-kroužek na ventilové vložce. Malým šroubovákem sundejte starý o-kroužek z ventilové vložky. Namažte nový o-kroužek silikonovou vazelinou a nasaďte na vložku.

Krok 5
V případě že je sedlo pro ventilovou vložku příliš poškozené, vyšroubujte jej klíčem k tomu určeným a namontujte nové identických rozměrů. V případě že sedlo nejde vyšroubovat, pokuste se jej vyrovnat speciální frézou na sedla vodovodních baterií.
Při frézování pracujte s frézou ve stabilní kolmé poloze vůči vodovodní baterii, v opačném případě můžete způsobit více škody než užitku. Sedlo by po skončení frézování mělo být hladké a rovné.

Krok 6
Namontujte ventilovou vložku a kohoutek zpět na vodovodní baterii a otevřete hlavní uzávěr vody.

Významným ukazovatelem jak náročná, nebo snadná bude montáž či výměna nové kuchyňské vodovodní baterie je snadnost přístupu. Instalace vodovodní baterie na nový nezabudovaný dřez je snadná věc, díky tomu, že instalaci je možné uskutečnit ještě před ustavením dřezu na své místo v kuchyňské lince a máte snadný přístup ke všem komponentům vodovodní baterie, počítaje v to i upevňovací matice.

V případě, že je však dřez už na svém místě, potom výměna stávající vodovodní baterie za novou, může být nelehkým úkolem díky tomu, že váš jediný možný přístup k ní je od spodu dřezu. Rozhodně bude nutné, abyste si lehli na zem pod dřez, v mnohých případech se doslova vtěsnali do kuchyňské skříňky pod dřezem a montovali ve změti odvodních a přívodních trubek k vodovodní baterii.

Ba i s použitím speciálního nářadí, jež podstatně prodlouží váš dosah, je tento úkol obtížný. V závislosti na okolnostech je celkem dobře možné, že rozebrání celého dřezu se v konci ukáže jako ta rychlejší a jednodušší cesta.

Po instalaci vaší nové kuchyňské vodovodní baterie na dřez, sundejte perlátor a propláchněte dobře trubky a baterii od nečistot vzniklých při instalaci vodovodní baterie. U klasické vodovodní baterie postačí vyšroubovat perlátor z ramínka vodovodní baterie a ponechat vodu volně téci minutu či dvě. Na teleskopické dřezové baterii se sprškou je perlátor/filtr umístěn v držadle spršky. Vyšroubujte přívodní hadici spršky, sejměte perlátor a propláchněte vodou.

1.
U převážné části nových vodovodních baterií je třeba provést krátkou kompletaci, ještě před instalováním na kuchyňský dřez. V případě že je to právě váš případ, dodržujte při kompletaci vodovodní baterie instrukce dodané výrobcem. Většinou se u teleskopických vodovodních baterií se sprškou nejprve protáhne přívodní hadice tělem vodovodní baterie.

2.
Umístěte gumové těsnění mezi základovou desku vodovodní baterie a dřez (popřípadě kuchyňskou pracovní desku) tak, abyste vytvořili vodotěsný spoj. V případě že není gumové těsnění součástí dodávky, vyplňte otvor v dřezu okolo vodovodní baterie instalatérským tmelem. Nasaďte montážní matice vodovodní baterie, vystřeďte baterii do požadované pozice a utáhněte matice upevňující baterii ke dřezu.

3.
Někteří z výrobců kuchyňských vodovodních baterií dodávají speciální prodloužené klíče jako součást balení. Ty usnadní dokonalé utažení matic vodovodní baterie pod dřezem. Jestliže instalujete novou kuchyňskou vodovodní baterii na dřez, který je už ustaven v kuchyňské lince, pak použijte těchto speciálních klíčů.

4.
Jestliže montujete teleskopickou vodovodní baterii se sprškou, nebo vodovodní baterii s oddělenou sprškou, pak je zrovna v této chvíli ten správný čas k připojení spršky k baterii. Zkontrolujte návod montáže, jestli výrobce baterie doporučuje použít teflonovou pásku, nebo těsnění k zajištění těsnosti spoje. Utáhněte spoj montážním klíčem.

5.
Majorita teleskopických vodovodních baterií se sprškou se dodává se závažíčkem, jež se upevňuje k hadici spršky pod dřezem. Závaží svou váhou napomáhá stáhnout nazpět hadici spršky do prostoru pod kuchyňským dřezem. Dodržujte instrukce montáže stanovené výrobcem pro upevnění závažíčka k hadici spršky.

6.
Připojte přívody studené a teplé vody k vodovodní baterii. Zabezpečte těsnost spoje těsněním nebo teflonovou páskou. Dotáhněte matice spojů montážním klíčem.

Vodovodní baterie může být centrem zájmu v koupelně a obměnit vzezření celé místnosti, nebo může být úplně přehlížena zásluhou své nenápadnosti. To spočívá na vašem přání a vytříbenosti. Velmi široká škála dnešních koupelnových baterií, jež jsou lehce dosažitelné, skýtá dostačující volnost volby jak umývadla, tak přijatelné vodovodní baterie, jež vyhovují vašemu vkusu a stylu vaší domácnosti. Vybrat a instalovat novou koupelnovou vodovodní baterii může být poměrně zajímavý zážitek. Z tohoto důvodu se není nutné cítit zaskočen přehršlí výrobků na našem trhu. Jakákoli vodovodní baterie nebude ideálně pasovat na každé umyvadlo, takže šance vybrat bezvadnou vodovodní baterii právě k vašemu umyvadlu se zvyšuje a volba může být snadnější, než se zdá.

V první řadě, je nutno zjistit, kolik otvorů má vaše umyvadlo a jaká je mezi nimi vzdálenost. Některá z koupelnových umyvadel jsou z jedním otvorem, kdežto jiná jsou ze dvěma nebo třemi otvory. V případě umyvadla s jednou dírou je volba jednoduchá. Jestliže je však vaše umyvadlo s více než jedením otvorem, budete muset znát vzdálenost mezi středy zevních děr, aby jste si byli jistí, že pořizujete vodovodní baterii, která bude optimálně pasovat. Stejně i vodovodní baterie připevněná na zeď má být vyměněna za vodovodní baterií totožných rozměrů rozteče přívodů vody.

Následujícím měřením jež je nutno provést, je vzdálenost od kohoutků vodovodní baterie ke zdi za umyvadlem. K manipulaci z kohoutky by mělo být zajištěno dostatečné množství prostoru, tak aby manipulace s nimi byla pohodlná a bezproblémová. Je-li zjištěn nedostatek místa mezi kohoutkem vodovodní baterie a stěnou, je to fakt, který je třeba zohlednit při volbě nové vodovodní baterie. V okamžiku, kdy znáte potřebné proporce, můžete vymezit výběr vodovodní baterie jen ty, které dokonale splňují podmínky instalace na koupelnové umyvadlo.

S rozměry zúženými na ty, jež odpovídají právě vašemu umyvadlu, je čas na zajímavější práci než je měření, a to je volba stylu a designu nové vodovodní baterie. Styl a design koupelnové vodovodní baterie je v rozmezí od velmi jednoduchého až po komplikovaně složité detailní repliky retro vodovodních baterií a vše mezi tím. Volba toho ideálního stylu vodovodní baterie pro vaši domácnost je do značné míry věcí osobních preferencí, ale mějte na paměti další okolnosti, jako je například styl a design zbylého zařízení koupelny, či celkový styl a design vašeho domova. Sjednoťte styl a design nové koupelnové vodovodní baterie se stylem a designem současného vybavení koupelny. Zamýšlíte-li úplnou renovaci koupelny, potom nákup vybavení z jedné vybrané kolekce zabezpečí totožný styl a design koupelny. Fantazii se meze nekladou. Nejsou stanoveny žádné fixní pravidla stylu a designu koupelny, ale například vodovodní baterie v retro stylu 20 let minulého století se nejlépe začlení venkovského stylu vaší chaty či chalupy.